25. 11. 2019

Jan Hevessy: Barva na vlasy zrodila největší světový kosmetický gigant

obrázek

Barva na vlasy zrodila největší světový kosmetický gigant a nejbohatší ženu světa

  1. 11. 2019

Každý den lidé používají kosmetické přípravky. Mnozí ráno v koupelně sahají po krému, mýdlu, šampónu či jiném zkrášlovadle, které pochází z produkce koncernu L’Oréal.

Málokdo ale ví, že tato obrovská společnost vznikla jako rodinná firma a že rodina zakladatele je dodnes třetinovým vlastníkem akcií tohoto miliardového podniku. Letos L’Oréal slaví 110 let od svého vzniku, ovšem v roce 1909 šlo o maličkou firmu a k tomu, aby se stala největším výrobcem kosmetiky na světě, jehož každoroční zisky se pohybují v řádech miliard EUR a zaměstnává přes 77 tisíc lidí ve 130 zemích, vedla ještě dlouhá cesta. Vraťme se na začátek 20. století.

Barva na vlasy z laboratoře v kuchyni

Na začátku všeho stál nadaný chemik, který si uvědomil, že touha lidí po kráse je zlatý důl. Naslouchal totiž pařížským kadeřníkům. Začátkem 20. století neměly ženy moc možností, jak si vlasy barvit. Přírodní barviva si dokázala poradit pouze se dvěma odstíny – s černou a červenou (zrzavou). Mladý Eugène Paul Louis Schueller žil v Paříži a chodil také k holiči. Když slyšel jeho vyprávění, pochopil obrovský potenciál, který touha žen po kráse obsahuje a přišel na to, jak této věčné touze vyhovět. V roce 1907 vyvinul ve své vlastní kuchyni první chemickou barvu na vlasy, kterou nazval Auréale. Ta způsobila revoluci v barvení vlasů a Eugene prodával svůj vynález do pařížských kadeřnictví. Zde vznikl základ úspěchu. V roce 1909 založil firmu Société Française de Teintures Inoffensives pour Cheveux, budoucí L’Oréal. A pokračoval ve vývoji dalších produktů. Ve 30. letech minulého století přišel na to, jak se chránit před sluncem a uvedl na trh první opalovací krém (protože v té době byla ve Francii zavedena placená dovolená a lidé si mohli začít užívat odpočinku ve větším měřítku). Následoval první šampon, který neobsahoval šupinky mýdla, jež byly do té doby obvyklé. Inovace, vývoj a výzkum se staly pro L’Oréal synonymem, stejně jako skvělý marketing a reklama, postavené na hvězdách a známých osobnostech. Tento trend trvá dodnes, i když se původně maličká firma stala kolosem.

Eugene tak už ve 30. letech patřil k nejbohatším průmyslníkům Francie. Každý den vstával ve čtyři hodiny ráno, dvě hodiny se věnoval záležitostem firmy, pak šel na hodinovou procházku a následovala cesta do jeho továren. Spát chodil o půlnoci. Společnost řídil až do své smrti v roce 1957, nicméně spoléhal na profesionální manažery, kterými se obklopil.

Od učednice k nejbohatší ženě světa

Díky profesionálnímu řízení firmy a neustálým inovacím zdědila jeho dcera Liliane multimiliardovou společnost, kterou dále rozvíjela společně se svým manželem André Bettencourtem. Začínala ve firmě svého otce v učení v 15 letech, míchala kosmetické přípravky a nalepovala etikety. Sama pak L’Oréal přivedla na vrchol kosmetického žebříčku. Právě ona přikoupila další etablované značky, jako například Lancome či Biotherm. Její manžel byl výrazným francouzským politikem, ministrem, premiérem vlády i senátorem, velmi blízkým několika francouzským prezidentům – Charlesovi de Gaulle, Georgesovi Pompidou i Francoise Mitterandovi. A to nebyla jediná rodinná politická stopa, jak ještě uvidíme. Vedle toho André samozřejmě působil i v rodinném podniku. Liliane byla ve své době nejbohatší ženou světa. Vlastnila majetek v hodnotě téměř 40 miliard dolarů. A peníze vlastně vedly ke skandálu, který hýbal Francií v novém tisíciletí. Stará dáma, která trpěla mnoha stařeckými neduhy, včetně hluchoty, Alzheimerovy choroby a demence, totiž přilnula k o 25 let mladšímu fotografovi Francois – Marie Banierovi, který z ní mámil peníze a majetek. Seznámili se už v roce 1987, kdy ji měl vyfotit. A jako v americké telenovele se před zraky francouzské veřejnosti odehrával příběh, kde nechyběly tajné nahrávky zařízením, které do pokojů Liliane umístil její komorník a fotograf zahrnovaný penězi a dary, včetně ostrova na Seychelách. Pak se telenovela změnila v antické drama, a to ve chvíli, kdy Lilianina dcera, Francoise, nechala svou vlastní matku v zájmu zachování rodinného majetku v roce 2011 soudně zbavit svéprávnosti, protože se díky nahrávkám dozvěděla, že Banier chce, aby ho Liliane adoptovala „jako syna, kterého nikdy neměla.“ Tento skandál vynesl na světlo další problém, na nahrávkách se hovořilo o poskytnutí finančního daru na prezidentskou kampaň Nicolase Sarkozyho. V kauze lidí, kteří ze staré dámy vylákali množství peněz, bylo nakonec 10 z nich obviněno, a někteří skončili ve vězení. Liliane u soudů nesvědčila vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a zemřela v roce 2017 v 94 letech.

Cesta na temnou stranu síly a zpět

Rodině se nevyhýbala rozhodnutí související s politikou ani dříve. Eugene už ve 30. letech podporoval francouzskou skupinu La Gacoule, která prováděla politické atentáty a pak se transformovala do politické strany, která za druhé světové války měla antisemitský charakter a podporovala vichystický režim. Ale už v roce 1942, kdy do války vstoupily USA a probíhaly tvrdé boje v SSSR, začal pro změnu finančně podporovat francouzské odbojáře, Charlese de Gaulla v exilu ve Velké Británii a zároveň organizace, které pomáhaly z Francie uprchnout lidem před nacisty. Tušil, že nadvláda nacistického Německa nad Evropou nebude mít dlouhého trvání. I tak byl po válce souzen za kolaboraci. A zatímco francouzský průmyslník Renault se stal osobou bez cti a továrna na auta mu byla znárodněna, Schueller díky svědectví některých francouzských hrdinů odboje vyvázl ze všech obvinění. On sám dle lidí, kteří ho znali, osobně nebyl sympatizantem nacistů, ani antisemitou, prostě jen jako obchodník usuzoval, že podpora prospěje jeho podnikání. Stínu spolupráce s francouzskými hnutími podporujícími nacismus se do smrti nezbavil a dohnaly i jeho zetě, který psal antisemitské články, které později omlouval jako hříchy mládí. Následovala jeho spolupráce s protinacistickým odbojem, po válce obdržel vysoká státní vyznamenání a jeho svědectví uchránilo Eugena před tím, aby byl odsouzen jako kolaborant, protože tvrdil, že schovával židy a odbojáře.

Kruh se uzavírá

Je zjevné, že rodina, která kontroluje kosmetický gigant, je velmi nevšední. Vedle bezpochyby skvělého talentu a citu pro obchodní příležitost disponovala i důležitými politickými kontakty. Na jedné straně se věnovala charitě a mecenášství, na druhé straně někteří její členové zřejmě činili rozhodnutí, která zjevně mnohdy nesnesla poměřování přísnými etickými pravidly. Ani rodinné konstelace nebyly vždy nejšťastnější. Nyní však prožívají klidnější časy, bez afér a stínů minulosti. Koneckonců dcera Liliane, katolička Francoise, se vdala za Jean-Pierra Meyerse, vnuka rabína, který zahynul v Osvětimi, přestoupila na židovskou víru a své dva syny, čtvrtou generaci a dědice rodinné firmy, vychovává ve víře jejich otce.

Autor: Jan Hevessy

Zdroj: https://hevessy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=736797